English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Română Українська Português Eesti 中文 日本

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
Duchovní cesta současného člověka
 

Duchovní cesta současného člověka

Prezident Spojených států Reagan se kdysi vyjádřil o SSSR jako o říši zla. Nelze si snad ani představit hloubku morální degradace, která vznikla v SSSR pod vlivem antihumánní doktríny vládnoucí v zemi po celá desetiletí. Československo pocítilo tvrdý útlak KSČ až po druhé světové válce. Lidé v SSSR trpěli dvojnásob dlouho.

Stačí uvést fakt, že koncem 60. let SSSR byl po Maďarsku na druhém místě na světě v počtu sebevražd na 100 000 obyvatel. Jsou to tajné údaje, které byly známy pouze psychiatrům.

V KSSS platila směrnice: rozdělit lidi a postavit je proti sobě. Program KSSS směřoval k tomu, aby lidé byli k sobe navzájem netolerantní. Byl vytvořen nový otrokářský řád, kde lidé byli zbaveni všech práv (např. svobody projevu) a důsledkem toho byla naprostá absence lásky v zemi. V těchto podmínkách jsme v Leningrade na počátku 80. let začali duchovní práci, abychom probudili lásku mezi lidmi. V rámci možností jsme začali probouzet k životu přikázání Ježíše Krista. Tehdy jsme nemohli otevřené hlásat evangelium. Nemluvili jsme o Bohu ani o náboženství, ale začali jsme s lidmi provádět psychologické techniky, které probouzely srdečnou lásku. Lidé poznávali štěstí lásky. Používané techniky umožnily úspěšným adeptům poznat živého Boha. Po desítkách, v celých skupinách se nechávali pokřtít.

Když jsme vytvářeli program své školy, bylo naším cílem využít zkušeností všech dobrých duchovních škol světa k tomu, abychom v sobě uskutečnili lásku, kterou hlásal Ježíš Kristus. Různé psychologické techniky umožnily uvést do života Kristova přikázání o duchovním zdokonalování.

Nyní vám povím něco o technikách, které jsme používali, a potom si povíme o problémech bioenergetiky a léčitelství. Na závěr zodpovím vaše otázky.

Jaké je hlavní přikázání Nového zákona? “Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.” (Matouš 5,48) A co je dokonalost? Říkáme-li lidem: “Buďte dokonalí!”, stejné se nezmění. Je nutno zkonkretizovat význam slova dokonalost. Dokonalost můžeme rozdělit do tří hlavních aspektů: Láska, Moudrost, Síla.

Abychom se přiblížili k dokonalosti, o které mluvil Kristus, musíme na sobě pracovat ve všech třech aspektech. Z toho pramení tři pojetí práce v duchovních technikách a metodách.

Jsou to: eticky (na Východě jej nazývají karmajóga a bhaktijóga), intelektuální (džňánajóga) a psychoenergetický směr práce.

Zdokonalování žáků v kterékoliv duchovní škole musí jít bezpodmínečně v této následnosti. Znamená to rozvinout etické zdokonalování, potom intelektuální a nakonec psychoenergetické. Jestliže v člověku není rozvinuta láska, pak vidíme na spoustě příkladů, jak se mohou vědomosti nesprávné používat. Pravá moudrost se formuje pouze v tom případe, jestliže se vědomosti přidávají už k vybudované lásce. O to víc strádání a utrpení může způsobit člověk, který má sílu, ale nemá lásku a moudrost. Proto ještě jednou opakuji, že v každé duchovní škole je nutné začít nejprve láskou, potom vědomostmi a nakonec silou.

Co je to láska? Musíme si uvědomit, že existují dvě základní podoby lásky. Jisté chápete, že nemluvím o lásce v sexuálním slova smyslu. Je to jen dílčí aspekt lásky, který má právo na samostatnou existenci. Mluvím o lásce v tom smyslu, jak o ní mluvil Ježíš Kristus. Jsou známy pojmy “láska z rozumu” a “láska ze srdce”. Co je láska z rozumu? Přečteme-li si na příklad Nový zákon, naučíme se rozeznávat, co je správné a co špatné. Potom budeme jednat určitým způsobem, protože víme, že je správný a že jde o projev lásky. Tomu říkáme láska z rozumu; je velmi dobrá. Existuje nesrovnatelně hodnotnější druh lásky, láska ze srdce. Promluvme si o tom podrobněji. Abychom ještě lépe pochopili, co slovo láska znamená, vyjmenujeme si celou řadu jejích forem: srdečná láska, mateřský cit, sexuální projev, sebeobětování (které ve výrazné podobě demonstroval Ježíš). Je to láska k lidem, k celému živému světu, rostlinám, k celé Zemi, k celému vesmíru, láska k Bohu. Aby naše láska byla dokonalá, musíme se učit všem jejím podobám. Možná, že nejdůležitějším projevem lásky je soucit! Ne nadarmo v buddhismu láska dominuje právě v tomto významu. Nemíní se tím pláč kvůli cizí bolesti, ale aktivní soucítění. Je to neubližování všem živým tvorům, ale i aktivní pomoc lidem, kteří ještě plně nepochopili pravdu a nenašli pro sebe cestu seberealizace a duchovní spásy.

Nyní promluvím podrobněji o lásce ze srdce. Ve východních učeních se mluví o čakrách. Je to indické slovo. Číňané používají termínu, který překládáme slovem “pole”, což nejsou jednotlivé čakry, ale skupiny sousedících čaker.

Co je čakra? Je to především bioenergetický akumulátor, ale také rozvaděč bioenergie po orgánech, které se nacházejí v daném úseku těla. Můžeme ji také chápat jako studnu zasahující do hloubky mnohorozměrného světa vymezeného lidským organismem. Čakry, stejně jako některé meridiány, jsou reflexogenní zóny emocionálně volní sféry. Ponoříme-li koncentraci vědomí do některé z nich, pokaždé se zcela jistě dostaneme do přesně určeného psychického stavu. A tak všichni, kdo zvládli metodu vstupu do určité čakry, dostanou se do naprosto stejného psychického stavu. Čakry mají všichni lidé nezávisle na tom, jakou víru vyznávají. Mají je hinduisté, křesťané i muslimové. Lze jich využít k duchovnímu vývoji.

Dvě čakry v hlavě — sahasrára a ádžňa, zodpovídají za intelektuální proces. Obé musí být pročištěny, aby správné pracovala paměť i myšlení. Nejvýrazněji se to projevuje při práci s psychicky nemocnými dětmi. Prací s těmito dvěma čakrami může dojít k odstranění vážných psychických onemocnění.

Čakra višuddha se nachází ve spodní části krku a zodpovídá za citové vnímání toho, co nás obklopuje. Z harmonie okolního světa se můžeme naplno radovat a sladit se s ní jen tehdy, máme-li čakru višuddhu rozvinutou a čistou.

Rozvinutá čakra anáhata zaujímá celý hrudní koš a zodpovídá za srdečnou lásku. Na začátku duchovního vývoje člověka je to nejdůležitější čakra. Některé východní školy začínají pracovat s čakrami odspodu. Jsou to především školy šivaistického směru v hinduismu. Nepřikládají aspektu lásky takový význam a začínají s aspektem síly. Některé indické školy (např. škola Aurobinda Ghóši) začínají práci shora. V křesťanské praxi (a také v naší škole) věnujeme hlavní pozornost čakře anáhatě a lásce. Jsme přesvědčeni, že jestliže je tato čakra rozvinuta a člověk chce rozvíjet lásku, pak další duchovní vývoj probíhá bez chyb. Dostal jsem otázku: “Proč my křesťané máme začínat anáhatou?” Odpovědi je velmi jednoduchá. Viděl jsem římského papeže, když byl v Československu. Má výtečně rozvinutou anáhatu, má velmi výraznou srdečnou lásku k lidem. A navíc — práce s čakrou anáhatou patří k velmi mohutnému křesťanskému směru — pravoslaví. Bohužel však ke starému pravoslaví, ne k současnému. Tato metoda vznikla v Byzanci a lidé, kteří ji praktikovali, se nazývali hésychasté. Hésychasmus pochází od řeckého slova hésychie — ticho. Abychom se na své duchovní cestě správně rozvíjeli, musíme získat vnitřní ticho. Někteří toho dosahovali speciálními metodami, nebo tím, že se modlili. Používali anáhatu neboli duchovní srdce; uváděli do něho jméno Ježíše v nejrůznějších větách, např.: “Pane Ježíši Křiste, Synu boží, smiluj se nade mnou, hříšným.” Po létech praktikování této Ježíšovy modlitby najednou někteří pocítili proměnu. Modlitba se usadila v srdci a celý svět, který člověka obklopoval, se změnil, jako by jej viděli v růžovém světle. Člověk získal srdečnou lásku ke všemu a ke všem, k přátelům i nepřátelům. Najednou pochopil Kristovo přikázání o lásce k nepřátelům: “Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují...”(Matouš 5,44). Začal lehce plnit přikázání o lásce k lidem: “Miluj svého bližního jako sám sebe.” (Matouš 22,39) Současné pravoslaví vychází z předpokladu, že technika Ježíšovy modlitby je zapomenuta. Nemá prý tedy smysl ji praktikovat, protože ji přesně neznáme, a mohli bychom dojít k pokušení. Tuto metodu používají jen někteří mniši a ještě menší množství jich dosahuje úspěchu. Lze ho docílit při vědeckém přístupu po dvou až třech měsících tréninku.

Nyní se vraťme k ostatním čakrám. Manipúra se nachází v horní polovině břicha. Zodpovídá za to, jak je člověk energický. Abychom svou energii využívali při nejrůznějších příležitostech, ať už je to vědecká práce, duchovní praxe nebo fyzická práce, je třeba mít rozvinutou manipúru.

Čakra svádhišthána je ve spodní části břicha. Zodpovídá za reprodukční funkce člověka. To se týká jak úzce sexuální sféry vzájemného styku lidí, tak i procesu těhotenství. Přitom si musíme uvědomit, že naše zdraví je do značné míry závislé na stavu našich čaker. Lidé, kteří ovládají práci s čakrami, se mohou za pět minut cvičení zbavit těch nemocí, které je trápily po celá desetiletí a před nimiž stojí medicína bezradná. Člověk, který má schopnost léčit jiné lidi, může pouhým úderem do zad nemocného proti určité čakře odstranit nemoc, proti níž jiné metody neúčinkovaly.

Dolní čakra múladhára, mezi kostrčí a stydkou kostí, zodpovídá za sociálně psychologickou stabilitu člověka. Nemáme-li rozvinutou múladháru, býváme snadno zranitelní a unavitelní, protože múladhára je akumulátorem vší přebytečné energie v organismu. Tento náboj se nazývá krásným slovem kundaliní. Můžeme ho prostřednictvím speciálních metod použít k pročištění dalších čaker.

Práce s anáhatou, která je hlavním článkem na začátku naši duchovní praxe, přetváří nejen člověka samého, ale také k němu proměňuje vztah jiných lidí. Jestliže se člověk umí dívat na okolní svět z anáhaty, vyzařuje odpovídající bioenergetické pole lásky. Ostatní lidé začínají vědomě či nevědomě, bez znalosti těchto mechanismů, odpovídat na srdečnou lásku stejným citem. Uvedu jeden příklad, abyste se trochu pobavili. Jedna moje žákyně si mi kdysi postěžovala:

“Ty tady vykládáš o lásce ke všem, ale měl by sis zkusit milovat mého souseda z našeho komunálního bytu.” (Je to hodně pokojů bez koupelny s jedním záchodem pro všechny rodiny. Komunální byt je jedním z “úspěchů” komunismu.) “Jak ho mám milovat, když už se několik let ani nezdravíme? Potkáme-li se v kuchyni, snažíme se co nejrychleji zmizet.” A já jí říkám: “Zkus, až dnes večer přijdeš ze cvičení domů, začít směrem na pokoj souseda vyzařovat z anáhaty svou lásku.” (Jsou na to snadné psychotechniky.) “Příště mi ve cvičení povíš, jak to dopadlo.” A když příště přišla, nemohla se udržet smíchy. “Udělala jsem, co jsi mi radli, a druhý den ráno se setkám se sousedem v kuchyni a on mi říká: Poslechni, jak to, že se spolu ani nezdravíme? Zdravme se.”

Studenti, kteří s námi cvičili náš systém, mě prosili: “Nauč nás dělat zkoušky, abychom nepropadali.” “Dívejte se na zkoušejícího z anáhaty, když budete odpovídat,” říkal jsem jim. A oni potom s nadšením vyprávěli, jak jim učitel sám všechno řekl a potom jim dal jedničku. Proč se tak děje? Musíte se vžít do situace zkoušejícího. Vždyť je to nešťastný člověk. Přicházejí k němu desítky studentů a všichni se třesou strachy a napětím a nabíjejí zkoušejícího touto nepříjemnou energií. Pro zkoušejícího je velmi těžké zvládnout situaci, jestliže sám nepoužívá techniky psychické autoregulace. Najednou k němu přijde student, který se na něho dívá z anáhaty. Učitel se náhle cítí dobře, je mu se studentem příjemné, odpočívá. Zapomíná, jestli student něco umí nebo ne. Jak by mohl ublížit příjemnému člověku a dát mu dvojku místo jedničky?

Indický filozof Patandžali kdysi před tisíciletími vytvořil zásadní schéma výuky žáku v duchovních školách. Toto schéma si udrželo svůj význam do současnosti. Ukázalo se, že je naprosto správné. Je možno je doplnit, ale ne změnit. Výuka žáků začíná etickými principy. První dva stupně se nazývají JAMA a NIJAMA. Jama obsahuje 5 omezení:

1. Ahinsa (nehasili, neubližování)

2. Satja (nelhaní, pravdivost)

3. Astéja (nezcizování, čestnost)

4. Aparigraha (nehrabivost)

5. Brahmačarja (kontrola nad svými přáními a vášněmi)

Nijama uvádí 5 doporučení:

1. Šauča (čistota)

2. Santóša (spokojenost)

3. Tapas (vnitrní kázeň)

4. Svádhjája (pochopení smyslu života)

5. Íšvara pranidhána (vyznávání osobního Boha a studium Písma)

Třetí stupeň Patandžaliho systému se nazývá ÁSANA. Realizuje se prostřednictvím hathajógy. V Indii k tomuto stupni nepouštějí žáky, kteří nesplňují požadavky jamy a nijamy. Tohoto stupně je možno také dosáhnout jinými technikami práce s tělem, které byly vypracovány na příklad v Číně.

Čtvrtý stupeň je PRÁNÁJÁMA — práce s energií. Pohyb energie v organismu se spouští prostřednictvím dechových cviků. Dochází k očistě meridiánů, rozvoji kanálků, které vedou organismem, a také se pročišťují čakry.

Následuje PRATJAHÁRA. Jde o práci s myslí a o umění mysl zastavit. To je podmínka pro práci s vědomím. Co chápeme pod pojmem vědomí? V ateistické vědě bývá často mysl s vědomím ztotožňována, ačkoli jsou to protikladné pojmy. Mysl kuje myšlenky, kdežto vědomí je energie, která má schopnost sebeuvědomění. Tato energie, i když se oddělí od těla, je schopna myšlení a paměti. Vědomí je sám člověk. Mezi věřícími je rozšířena představa diády — člověk a jeho duše. Existuje však jiná diáda — člověk a jeho tělo. Vědomí je vlastně člověk, který se vtěluje do svého těla, aby prošel určitou etapou svého vývoje. Abychom mohli pracovat s vědomím, musíme zastavit mysl. Pokud je člověk v těle, může pracovat buď mysl, nebo vědomí.

Až člověk zvládne tento úkol, může přistoupit k dalšímu stupni, který se nazývá DHÁRANA — koncentrace. Je to práce s obrazovými představami (v tibetské józe se používá slovo vizualizace).

Stupeň DHJÁNA — meditace — představuje práci s vědomím. Zpočátku se naučíme vytvářet obrazy a potom je naplníme svým vědomím.

Kdo si osvojil meditaci, může se dostat do stupně SAMÁDHI, posledního, osmého stupně podle Patandžaliho systému. Slovo samádhi má dva významy. Označuje jednak emocionální stav, ale také znamená obrovský stupeň, ve kterém je nutno projít velkým množstvím stadií.

Promluvme si o samádhi, ale ne v tom smyslu, jak o něm mluví ti, kdo provozují hathajógu. Hathajógou pravého samadhi dosáhnout nelze. Hathajóga je stupeň, který člověka k józe připravuje. Hathajóga neodpovídá slovu jóga. Jóga znamená splynutí člověka s Bohem. K tomuto cíli nás může přivést rádžajóga a následující stupeň, který nazýváme buddhijóga — jóga vědomí. Tento termín můžeme najít v Bhagavadgítě. Je velmi málo znám a používán. Je to příliš vážná práce a málokteré duchovní školy docházejí k této úrovni. Dosáhla jí na příklad škola Jóganandy v Indii, tyto metody znal Rajneesh, který nedávno odešel z tohoto světa, používaly jich mnohé tibetské školy. V Tibetu se tento stupeň nazývá jóga přenosu vědomí. Možná, že dřive byly takové školy v Číně, ale já o nich nevím. Taková škola byla také celkem nedávno v Mexiku. Je popsána v pracích Carlose Castanedy. Jde o školu Juana Matuse, kde se tento stupeň nazýval uměním vědomí. Ale o tom později.

Samádhi je stav, kterého lze dosáhnout, když se člověk pohrouží prostřednictvím metod rádžajógy do nejvyššího prostorového rozměru mnohorozměrného vesmíru. Prostor je skutečně mnohorozměrný. Není to jenom matematická fantazie.

Abychom mohli mnohorozměrnost lépe pochopit, uvedeme příklad z fyzické oblasti, představme si akvárium s vodou a s rybičkami. Voda, sklo a těla ryb je ten nejhrubší fyzický plán. Ale v témž akváriu je například světlo, gravitační pole, neutrinová pole a pod. Přitom všechna tato pole na sebe navzájem málo působí. Totéž se děje i ve skutečném mnohorozměrném vesmíru. Když nejhlubší úrovně projevují vliv na fyzickou úroveň a je to viditelné, nazývají lidé tyto jevy zázraky. A tak v největší hloubce mnohorozměrného vesmíru existuje vědomí Boha-Stvořitele, nebeského Otce, hlavního Učitele, Cíle. Je to příbytek boží, o kterém se mluví v Novém zákoně. Dosáhne-li člověk speciálními metodami nejvyššího prostorového rozměru a dotkne se vědomí Boha-Otce, pociťuje v tu chvíli blaho, které je nesrovnatelné s jakýmkoliv pozemským blahem.

Abychom lépe pochopili podstatu evoluce a svého místa ve vesmíru, musíme si promluvit o významu slova Bůh. Nebudeme dnes mluvit o pohanských bozích, které nazýváme duchy. V monoteistickém smyslu má slovo Bůh dva významy. Je to Otec nebeský, Učitel, Cíl, Stvořitel. Ale představuje také Stvořitele, který ze sebe vytvořil projevený svět jako jednotnou existenci se svým stvořením. V tomto smyslu se Bůh nazývá Absolutno (anglicky the Universe). Naše úsilí musí být nasměrováno na Boha-Otce, Boha-Stvořitele a konečným výsledkem je splynutí s ním. To odpovídá učení Ježíše, o témž mluvil apoštol Tomáš ve svém apokryfickém evangeliu “Kniha pro dokonalé.” Říká, že dokonalosti člověk dosáhne, když bude vládnout s Pánem a stane se jedno s ním: “A on bude jedno s vámi od nynějška a navěky věku.” Krišna v Bhagavadgítě řekl: “Ponoř své vědomí do Mě a budeš pak žít ve Mně.” A to je konečný cíl — smysl lidského života.

Proč tak často připomínám Bhagavadgítu? Je to božská indická práce, která sehrála pro tu oblast zeměkoule stejnou roli jako Nový zákon pro naši oblast. Tak jako kdysi v Judei byl Starý zákon vystřídán učením o lásce — Novým zákonem, v Indii přišlo po pohanské tradici starých véd Krišnovo učení o lásce — bhakti.

Smysluplný život znamená jít po cestě, na níž začneme Láskou, následuje rozvíjení Moudrosti a nakonec psychoenergetické Síly.

Ještě k lásce. Proč je tak potřebná? Je třeba se naučit milovat Boha-Otce, jak říkal Ježíš i Krišna. Láska je ten mechanismus, který spojuje lidi mezi sebou, spojuje člověka s Bohem. Spojit se s ním nelze jinak než prostřednictvím lásky. Musíme se do něho zamilovat tak, jak to bývá v případech sexuální vášně na Zemi. Ale jak se máme naučit milovat Boha, kterého nevidíme? Ježíš i Krišna podali vysvětlení. Říkali, že je třeba nejprve rozvinout emocionální centrum, orgán lásky. Je to anáhata — duchovní srdce. A teprve až má člověk rozvinutou lásku, je schopen se zamilovat do Boha.

Ježíš učil, že se nejdříve musíme naučit milovat všechny lidi bez rozdílu národností a bez ohledu na to, jak se k nám chovají, zda jsou to přátelé nebo nepřátelé. Tomu je věnován celý Nový zákon. Krišna říká totéž v Bhagavadgítě. Abychom se naučili milovat Íšvaru (Boha-Otce), musíme se nejprve naučit milovat jiné, nám bližší, projevy Boha: na příklad, vůni předjaří, světlo slunce a měsíce, všechno to nejlepší, co je v lidech atd.

Nyní se vrátíme k samádhi. Po dosažení tohoto stavu následuje velmi důležitá etapa, o které mnohé školy nic nevědí. Je to redistribuce vědomí dolů po vertikále těla. Probíhá tzv. formování spodního pole (viz knihu Carlose Castanedy The Talks of Power). Kdo prošel touto etapou, je schopen dosáhnout stavu nirvány. Pro mnoho lidí se nirvána,jeví jako strop, kterým musíme projít na druhou stranu a tím končí náš vývoj. Ve skutečnosti tomu tak není. I nirvána představuje mnoho stupňů, kterými lze projít v buddhijóze. Nirvána je určitý meditativní stav, stav vědomí rozlitého do nejvyššího prostorového rozměru s možností dívat se odtud na fyzický svět. Ale to je teprve začátek, po němž následuje etapa krystalizace, vypěstování masy vědomí v nejvyšším prostorovém rozměru. Poté přichází stav nirodhi, což znamená osvojení totální reciprocity (úplné protikladnosti). Bývá také nazýván jako stav “ne já”. Člověk plně ztrácí svůj egocentrismus (sobectví), své ego. Dalším stupněm osvojení nirvány je mukti neboli mókša, osvobození od vší pozemské připoutanosti.

Na cestě nejvyšších stupňů jógy máme reálnou možnost poznat všechny tři aspekty Boha — Otce, Syna a Ducha svatého. Po absolvování všech těchto stupňů je možno splynout s Otcem nebeským. To ovšem neznamená, že bychom se měli nějak zvětšovat a přiblížit se tak Bohu; to jsou naivní fantazie. Splynout s Bohem neznamená stát se rovným Bohu, ale vlastně mizet, odstranit své ego. Proto od samého počátku cesty musíme cílevědomě bojovat se svým sobectvím a s růstem představ o svém významu zde na Zemi. Naopak, člověk musí představu o svém vlastním významu zcela vyloučit. A jen to mu zabezpečí nepochybný pokrok. Mnohé školy okultismu a magie jdou úplně opačným směrem. Pokud člověk má své přebujelé “Já”, vůbec nepotřebuje Boha. V nejlepším případě je Bůh ve vztahu k němu něco vnějšího. Zmizí-li však naše já a zůstane pouze Bůh, potom teprve probíhá skutečné splynutí s ním.

Nyní prodělává Československo radostné období, kdy je opouštějí sovětští okupanti. Dej Bože, aby to brzy skončilo. Ale jsou dva druhy osvobození — vnější a vnitřní. Nejvyšší smetánka Komunistické strany Sovětského svazu vytvořila takové peklo, že mnozí lidé degradovali. A degradovali tak, že bude hodné dlouho trvat, než Rusko přestane být říší zla.

Ale jiné tyto podmínky přiměly k tomu, že ujeli z vlasti a druzí se zase obrátili od pozemského utrpení k Bohu. Kdyby byl na Zemi ráj, lidé by se nesnažili hledat řešení a zdokonalovat se, nevyvíjeli by úsilí. A proto Bůh dopouští, aby byly na Zemi pekelné podmínky i války, aby se vývoj lidí urychlil. Podařilo se nám v těchto podmínkách vydržet a překonat je prostřednictvím vnitřního osvobození. Metodika, kterou Bůh dal úzké skupině lidí včetně mne, se ukázala vhodná pro široký okruh lidí. Žertem mohu říci, že jsme začali přestavbu dřív než Gorbačov. Tisíce lidí prodělalo vnitřní proměnu už před příchodem Gorbačova. A to také ovlivnilo, i když v malé míře, zavedení přestavby v Leningradě. Už v roce 1983 se nám podařilo v těžkých podmínkách publikovat své metodologické názory v řadě knih, které byly v SSSR dobře přijaty těmi, kdo hledali duchovní osvobození. Nyní se naše metodika používá v řadě měst Sovětského svazu. Pořádáme kursy i v bojující Litvě a v Polsku.

 

<<< >>>
 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt